Jak Rakovník zpustošilo „tisíc obrů“

Následky povodně, která v noci ze soboty 25. května na neděli 26. května 1872 postihla Rakovník, byly hrozivé. A mohly být ještě mnohem horší, kdyby se v dvacet kilometrů vzdálené Jesenici nepodařilo udržet praskající hráz Velkého rybníka. Uvolněná masa vody z téměř padesátihektarového rybníka by nejspíše pobořila velkou část města.

Co by Rakovník v případě protržení Velkého rybníka u Jesenice čekalo, ukázala pohroma na potoce Blšanka, který protéká Podbořanskem a Žateckem. Povodňová vlna z několika velkých rybníků, které se protrhly v okolí Stebna a Petrohradu, tam téměř srovnala se zemí několik vesnic. V nejhůře postižené Holedči připravila o život čtyřicet lidí.

Příčinou bleskové povodně, která zasáhla povodí řek Berounky a Ohře, byly extrémní přívalové deště. Místy trvala průtrž mračen nepřetržitě osm až dvanáct hodin. „Od třetí hodiny odpoledne až do třetí hodiny ráno seděli jsme při lampách za děsného rachocení nebes a za hukotu vod v strachu a očekávání všeho zlého,“ vylíčil situaci v Čisté jeden z tamních obyvatel. V Měcholupech dosáhl srážkový úhrn 289 litrů na metr čtvereční, v Žihli stejné množství vody spadlo za tři hodiny. V Mladoticích na severním Plzeňsku dokonce naměřili za pouhou hodinu a půl nepředstavitelných 237 litrů dešťových srážek. Na pouhém jednom metru čtverečním!

V Rakovníku také lilo jako z konve, s božím dopuštěním, které se odehrávalo v okolí Jesenice nebo Čisté, se to však nedalo srovnávat. „Mraky stávaly se vždy hustšími a konečně o třetí hodině nastala taková tma, že nebylo lze ani čísti, ani psáti,“ vyprávěl očitý svědek. „V krátké době nato spustil se liják, blesk ze všech stran se křižoval, hrom burácel, což trvalo as do čtyř hodin.“ Déšť pokračoval se střídavou intenzitou až do večera, hladina v Rakovnickém potoce se zvedla až po okraj, ale stále ještě se držela v korytu. A když okolo sedmé přestalo pršet, zdálo se, že je po všem a Rakovník čeká klidná noc.

Nikdo ve městě neměl tušení, co se odehrává o dvacet kilometrů výš proti proudu Rakovnického potoka v okolí Jesenice, kde přívalovými dešti přeplněný Velký rybník začal přetékat. Voda se valila skoro půl metru nad hrází, a i když sama hráz vydržela díky stovkám odvážných dobrovolníků, kteří ji zpevňovali pytli s pískem, dalších šest níže položených rybníků na Rakovnickém potoce nápor vody nevydrželo. Dva metry vysoká povodňová vlna dorazila do Rakovníka za soumraku.  „Najednou přihrnou se spousty vody od Senomat, vše před sebou ničíce a drtíce: mosty, stavidla mlýnská, stromy, vše porážejíce a pryč unášejíce,“ vyprávěl svědek. Během patnácti minut zaplavila voda velkou část města. Na náměstí stál až metr vody.

Voda vtrhla do domů a zastihla jejich obyvatele naprosto nepřipravené. „Honem jsme vybrali šaty ze skříně a vyhodili na půdu. Peřiny dali jsme na stůl a prádelník jen uzamkli, protože na jinou záchranu nezbýval čas. Voda a dřeva vyrazily skla v oknech a v pokoji hned voda vystoupila do třetí tabule,“ vzpomínal svědek, který katastrofu zažil jako kluk. „Já seděl na prádelníku a díval se na spousty vody a jejich řádění. Z pokoje muselo se projít kuchyní ke schodům na půdu. Ale dveře ke kuchyni nedaly se otevřít. Voda na ně tak tlačila, až je zbortila. Ve dveřích však bylo okénko o čtyřech tabulkách. Rozbil tedy tatínek sklo. Překážely ještě příčky. Když nárazem nepovolily, vyrazil je loktem. Sebral mne a okénkem vysadil do kuchyně, kde bylo už vody mně po pás. Pomohl také mamince, která si pořezala nohy skelnými střepinami, jež uvízly v okenním rámu. Sám prolézal poslední a tak jsme se dostali na půdu.“ Voda rychle vystoupala po schodišti až ke třetímu schodu pod úrovní půdy. „Dívali jsme se na tu spoustu z okénka ve střeše. Ze všech stran slyšeli jsme volání o pomoc. Na půdě sousedního domku, kde byla hornická nemocnice, bědovali lidé a volali Boha o pomoc. Byli zoufalí, neboť stropy pod nimi už praskaly a domek počínal se bořit.“

Opodál stojící chalupa starého hřebenáře Štembery nápor vody nevydržela a zhroutila se. Štemberovi se podařilo vyšplhat na utrženou střechu, unášenou proudem. Jeho manželka a vnučka zmizely ve rozbouřených vlnách. Po několika stech metrech střecha narazila do stromu a hřebenář se štěstím přelezl do větví. „Strašlivý proud, bezuzdný a zlověstný, hučící mezi lidskými příbytky, zahradami a lukami, silný jako tisíc obrů, valil se pod ním, a on sám, v noci, hrůze a opuštěnosti modlil se za spásu svou, své ženy a své vnučky, jež kalné vody dále odnášely,“ vyprávěl svědek. Štembera, „zkřehlý hrůzou a zimou“, čekal na svou záchranu až do následujícího dopoledne, kdy se rozvodněný potok konečně stáhl zpátky ke svému korytu. Hřebenářova žena a vnučka katastrofu nepřežily.

V Rakovníku povodeň strhla nebo pobořila okolo třiceti domů, přes sto dalších poškodila. Šest lidí přišlo o život. V nejbližším okolí potoka nezůstal kámen na kameni. Ve všech zasažených oblastech zbořila povodeň stovky domů a připravila o život nejméně 250 lidí.

Roman Hartl

Převzato z rubriky "Pozpátku" v regionálním týdeníku RAPORT