Sokolovna

Jméno mladého pražského architekta Otakara Novotného už mělo v Rakovníku dobrý zvuk, když se v roce 1912 ujal vypracování plánů na stavbu sokolovny pro místní tělocvičnou jednotu Sokol. Do Rakovníka uvedl Novotného nedlouho předtím profesor zdejší reálky, malíř František Lexa, který svému vrstevníkovi a spolužákovi z Umělecko-průmyslové školy svěřil vypracování projektu své předměstské zahradní vily s malířským ateliérem v nynější Štemberově ulici. Patrová vila dokončená v roce 1910 dokonale kombinovala vnější estetickou krásu, výrazně ovlivněnou moderní holandskou a německou architekturou, se kterou se Novotný důkladně seznámil během své studijní cesty do zemí Beneluxu v roce 1908, s logicky funkčním a do nejmenšího detailu promyšleným uspořádáním vnitřního prostoru domu. V projektu sokolovny Novotný zpočátku vystupoval pouze jako poradce, když ale žádný z předložených návrhů neshledal vyhovujícím, uvolil se vypracovat vlastní projekt, který by splňoval všechny požadavky na moderní tělocvičné zařízení. Bílý dům, jak se sokolovně začalo přezdívat podle použitého typu zdiva – neomítaných bílých cihel, byl s velkou slávou otevřen 13. června 1914, pouhé dva týdny před sarajevským atentátem, roznětkou první světové války.

Sokolovna se záhy po svém otevření stala nejen sportovním, ale i společenským a kulturním střediskem Rakovníka – elegantním a navýsost reprezentativním, suverénně vyhovujícím i přísným požadavkům nejprestižnějších akcí. V sokolovně koncertoval například světoznámý tenorista Karel Burian (1914) či slavný americký koncertní pěvec Roland Hayes, první tenorista tmavé pleti, který dosáhl mezinárodního věhlasu. Do Rakovníka zavítal při svém evropském turné v roce 1924. V roce 1926 se v sokolovně odehrálo vroucí uvítání prezidenta T. G. Masaryka při jeho oficiální návštěvě města. V současnosti slouží sokolovna výhradně sportovním účelům.

Interiér sokolovny není turistům přístupný.