Krásný letní den na Tyršově koupališti

Úpravu Nového rybníka na koupaliště měl Rakovník v plánu už za první světové války. Na vyvážení bahna zamýšlel využít ruské válečné zajatce. Kvůli problémům s jejich ubytováním a strachu z nakažlivých nemocí, které by mohli do města zavléct, však z jejich nasazení sešlo.

Nevděčného úkolu vyčistit rybník od metrových nánosů bahna nakonec připadl rakovnickým nezaměstnaným. Mezitím ovšem uplynulo téměř dvacet let. Začala třicátá léta a světem cloumala hluboká hospodářská krize. Rakovník nebyl výjimkou. Ulicemi bloumaly s rukama v kapsách zástupy lidí bez práce a marně hledaly příležitost k výdělku. Město se jim pokoušelo obstarat alespoň krátkodobou příležitost k obživě formou takzvaných nouzových prací. Několikrát odložené vybudování koupaliště se opět vrátilo do hry.

Do vyvážení bahna z Nového rybníka se sice nikdo s velkým nadšením nehrnul, ale lepší alespoň nějaká práce než žádná. Dvě stě nezaměstnaných mělo opět na nějakou dobu zajištěný příjem. S odklízením metrových nánosů bahna z vypuštěného rybníka se začalo v zimě 1930/1931. Během následujících 18 měsíců se údolí Nového rybníka změnilo k nepoznání. Při otevření Tyršova koupaliště řekl starosta města Čeněk Vaněček, že „z pusté a nevlídné končiny“ se podařilo vykouzlit „jedno z nejkrásnějších míst našeho města“. Nepřeháněl. O Tyršově koupališti se mluvilo pouze v superlativech. Rakovník se pyšnil nádhernou moderní přírodní plovárnou se vším myslitelným pohodlím, vybavením a luxusem. Cizinci ji obdivovali a Rakovník se díky Tyršovu koupališti začal považovat za letovisko, dobrý cíl na dovolenou.

Architekti F. A. Libra (architektonická část) a Josef Kumpán (zahradní úpravy) odvedli při budování koupaliště vynikající práci. Jedinou věc, kterou návštěvníci postrádali, byly velké hodiny, viditelné z kteréhokoliv místa plovárny. V příjemných vodních i plážových radovánkách tady člověk snadno zapomínal na čas. Kromě hodin ovšem Tyršovu koupališti nechybělo nic. Byly tu pohodlné převlékací kabiny, skokanská věž, písečná pláž, sportoviště pro běh, volejbal i tenis, svahy upravené pro odpočinek i procházky, cukrárna s nejlepší zmrzlinou, osvěžující ledovou kávou i božsky dobrými zákusky, plovoucí dřevěné ostrůvky, kterých se plavci mohli zachytit, když jim při zdolávání dvouhektarové vodní plochy došel dech.

Opodál vystupoval nad hladinu ostrůvek navršený z kamene a hlíny, jemuž od první chvíle nikdo neřekl jinak než Havaj, nikoliv však pro jeho zevní podobnost s tichomořským rájem, ale proto, že tu při Benátské noci, uspořádané ke slavnostnímu otevření koupaliště trampové vyhrávali tehdy nesmírně populární písničky o Havaji. Tóny ukulele se nesly nad vodní hladinou, ve které se odrážely gejzíry ohňostrojů, odpalované vojáky z rakovnické dělostřelecké posádky, a zasněné hlasy pěvců sladkobolně lkaly o čarovné Havaji, zemi květů a lásky…

Na fotografiích Tyršova koupaliště ze třicátých let vás nejspíš zarazí jedna věc – veliké plovoucí molo, spojené můstkem s písečnou pláží. Molo tvořily tři velké obdélníky, poskládané za sebou do pozvolného oblouku, který v délce několika desítek metrů kopíroval tvar břehu. Připomínaly rybí sádky, ale plavali v nich lidé. Tedy, abychom byli přesní, učili se v nich plavat. Když se totiž Tyršovo koupaliště v roce 1932 otevíralo, málokterý Rakovničan mohl o sobě říci, že je ve vodě jako ve svém živlu. Plavat uměl málokterý z nich, protože se to zkrátka neměl kde naučit. Proto na mělčině Tyršova koupaliště vznikly tři plovoucí dřevěné ohrady, které vymezovaly bezpečný prostor pro neplavce a pro ty, kteří nesměle zkoušeli svá první plavecká tempa. Hloubka v ohradách se pohybovala od sedmdesáti centimetrů do jednoho metru čtyřiceti. Ohrada s nejmenší hloubkou byla vyhrazená dětem, ostatní dvě, s hloubkami 1,1 metru a 1,4 metru, začínajícím plavcům, aby získali dostatek plaveckého sebevědomí a praxe, než se odváží do hloubky. Což v případě Tyršova koupaliště znamenalo v nejhlubším místě bezmála čtyři metry vody.

Otevření Tyršovy městské plovárny (tak zněl její oficiální název) v červnu 1932 byly opravdové slavnosti slunce, vzduchu a vody. Počasí vyšlo dokonale, u vstupní brány na vysokých stožárech povlávaly v mírném větříku československé vlajky, hladina rybníka se podle reportéra lokálních novin „vlnila jako zlaté lány obilí“ a svěží zeleň na okolních svazích dodávala celé scenérii „skvostný přírodní rámec“. Starosta Vaněček převzal po svém uvítacím proslovu kytici růží a nůžky na stříbrném podnose, které mu předali vyslanci rakovnických dětí, přestřihl trojbarevnou stuhu a už se všechno nedočkavě hrnulo otevřenou branou na koupaliště.

Z převlékacích kabin se za chvíli vynořili první vodomilové v pestrobarevných koupacích úborech a uháněli s výskotem k vodě, obsluha v cukrárně vyřídila první sladkou objednávku, hráči módního wolleyballu bujaře oslavili první vítězný smeč, děti uplácaly na pláži první hrad z písku a promenádní kapela vystřihla první letní šlágr. Rakovničanům začínal krásný den. Ve městě prý v tu slavnou neděli bylo jako po vymření.

Aby ne, když všichni byli na své nové Tyršově plovárně. 

Roman Hartl

Převzato z Rakovnických turistických novin